Už delší dobu toužím po tzv. „naked portafilter“, tedy „nahém portafiltru“. Jde o portafilter s odříznutým spodkem. Kromě toho, že je to krásná show, vám nahý portafilter dokáže hodně napovědět o vašem espressu, včetně chyb. Na můj Lelit stojí taková „hračka“ asi 60 USD plus poštovné, což považuji, mírně řečeno, za zlodějinu. Takhle nějak vypadá ten nahý portafilter: Středoevropská duše nezůstane v klidu, dokud se něco neupraví, neopraví – aspoň do doby, než začnou padat dolary z nebe. Tak jsem eliminoval alespoň část portafiltru. Odšrouboval jsem spodní kanálek, kudy káva vytéká. Proto jsem to nazval bikinovým portafiltrem (já vím, nekonečné pokusy být vtipný, heh). Experiment skončil se zajímavým výsledkem. Krema byla hustší, káva protékala krásně a rovnoměrně a hlavně přesněji poznáte, kdy zastavit vodu. Lepší krema se dá logicky vysvětlit. Kanálek na portafiltru, kterým protéká káva, je poslední článek na espresso kávovaru a pravděpodobně je i nejméně předehřátý. Rozdvojení kanálku je navíc dost brutální a vytékající káva naráží na stěnu a odráží se na dvě strany. Eliminováním výtokového kanálku umíme tento problém omezit. Odšroubováním odtokového kanálku na portafiltru také lépe odhadnete, kdy je espresso hotové. Jednoduše proto, že budete blíž ke zdroji. Když se při výtoku káva začne „tygrovat“ (v kremě budou světlé a tmavé pruhy), víte, že jste hotovi. Tato metoda je účinná, pokud: 1. Děláte espresso na domácím stroji s portafiltrem, který má dvojitý kanálek (na dvě espressa). 2. Logicky vyplývá, že si děláte jedno espresso, a ne dvě. (Osobně preferuji dělat vždy jednotlivé dávky.) 3. Umíte si spodní kanálek pěkně odšroubovat.
